Začít...

3. ledna 2014 v 23:20 | Hádes


"Ahoj, cukroušku. Jakpak se máme? A jaký máš malinký prstíčky. Ty jsi tak sladkej." Takhle na mě mluví od rána do večera, myslím, že se z toho brzy zblázním. Myslí si snad, že jsem z jiné planety, nebo co? Jsem úplně normální tvor jako každý jiný. Akorát mi je pouhý rok.
Jmenuji se Matýsek. Moje máma se jmenuje Šárka a táta Petr.
Táta se jmenuje Petr po svém tátovi a ten zase po svém, ale to je jedno. O tátovi toho moc říci nemohu, protože on je tichý. Kdykoliv chce vyjádřit svůj názor, máma ho odbude.
Máma. Máma si neustále zve domů své šílené kamarádky, které nevydrží být chvíli ticho. Pořád jen kdákají. Jako naše tupé slepice na dvorku. Baví se buď o tom, že Jana a Marek se rozcházejí a on je konečně volný, nebo o tom, že jedna z nich přibrala dvě kila a teď se nedostane na nějakou tu "miss" nebo jak tomu říkají. Prý je to soutěž krásy, (možná spásy - myslím si), talentu, no jestli neříkaly něco o kvartetu a to už vůbec nevím, co to je.
Každopádně tyhle "ženský" až někde otevřou pusu, zvláště na té jejich "miss" udělají nejlépe, když ji co nejrychleji zavřou. Vždyť je to pořád dokola jedno a to samý a ještě do toho motají takové hlouposti. Ty jejich problémy by se možná daly i vystát, ale to jenom proto, že je tu něco horšího. A to je to jejich šišlání, mlaskání a všelicos podobného. Chci už být dospělý, dělat si co chci a poslouchat si koho chci. Nebudu muset poslouchat, jestli má Richard Gere hezčí zadek než Tom Cruise, nebo že ta ukvílená, arogantní Helča Zeťová, kterou jsem "tůdle" viděl v televizi, má koncert. Ježíši, na její koncert bych nešel ani za zlatej dudlík….
To bylo mé dětství. A jak na tom jsem teď?
Mám vedle sebe ukecanou ženskou, která se neobejde bez svých nejlepších kamarádek, které mají neustále nové a nové problémy. Chodím na Helenu Vondráčkovou a vařím, uklízím a peru. Chtěl jsem dokonce přejít na "druhý břeh," jenže Silvie mi nedávno oznámila, že je v pátém měsíci…
Tady vidíte, že osud se prostě nevyberete. Ale změnit či poupravit se dá. Matesovi se to sice nepovedlo, ale proč? Protože je potřeba jen jedno:
ZAČÍT!

Trošku jsem se zamyslela a tohle vzniklo.... :D
Jeden z mála slohů, o kterých si myslím, že se mi aspoň trochu povedly...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luccc Luccc | 5. ledna 2014 v 16:18 | Reagovat

Myslím, že toto je dosť milá téma. Je to cute a dosť na zamyslenie, čo si tak deti o nás, ich opatrovateľoch môžu myslieť.
Vždy som mala rada takéto poviedky či postrehy písané z detského pohľadu. Dúfam, že ešte niečo podobné napíšeš ;)

2 Hádes Hádes | 6. ledna 2014 v 12:06 | Reagovat

[1]: Uh, další? Já byla ráda, když jsem nějak spáchala tohle... :D
Ale třeba ještě někdy něco zkusím. :)
A děkuji. O:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama