Za dveřmi je průšvih...

1. ledna 2014 v 21:51 | Hádes


"Přihraj," slyším sama sebe volat. "Jsem volná, trefím se." Hned nato mám míč u sebe.
Běžím s ním až k bráně, kopu, KŘACH! Netrefila jsem se, míč jsem kopla do okna paní Kabelkové. Teď za mnou běží kamarádky a Tereza křičí:
"Co jsi to provedla? Víš, kolik ten míč stál? Ty si ho jen tak kopneš do okna a ještě ke všemu do okna paní Kabelkové! Nemohla jsi zničit jiné okno? Takhle ten míč už nedostanu!"
"Co tam provádíte? Vy jste mi zničili okno! Jen počkejte, já vám dám. Říkám, počkejte, neutíkejte, stůjte!" Běžím, co mi síly stačí přímo domů.
Doma naštěstí nikdo není. Co řeknu rodičům?
Už vím, uvařím dobrou večeři, možná je trochu obměkčí a nezakážou mi fotbal.
Připravuji naše nejoblíbenější jídlo. Kuře na kari s ananasem. Konečně je všechno hotové, chybí jen rodiče. Beru si do ruky knížku a začínám číst. Konečně slyším odemykání dveří.
"Páni!" Slyším mamku, jak říká: "Tady to hezky voní." Táta šel rovnou k věci.
"Co jsi provedla, co potřebuješ?"
"Dobrý den," ohlašuje se paní Kabelková, když vidí rodiče stát před dveřmi. "Vaše dcera mi…" To ji už
neslyším, protože jdu raději do kuchyně. Za chvilku přichází táta s mamkou.
"To ses nemohla
trefit do jiného okna?" slyším tátu.
"Mně je to vážně líto, já…" Chvilku jsme se dohadovali a pak taťka vynesl trest. Měsíc nemůžu hrát fotbal. A okno musím zaplatit sama. S trestem jsem spokojená. Už se nemůžu dočkat, až zase budu hrát fotbal.



Povídka taky psaná asi před dvěma lety. Nedávno jsem to upravovala a dostala z něho jedničku (nechápu, jak se to mohlo povést… Jsem v prváku… :D ). Bohužel tu upravenou nemám na počítači a jsem velmi líná to přepsat. :D
Téma bylo Za dveřmi je... :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama