Lidice

1. ledna 2014 v 20:41 | Hádes
Povidka psaná do literární souteže... -1. verze

Téma: Kolem toho pomníku chodím každý den

"Bojíš se srabe? Tak se běž domů vybrečet k mámě!" smějí se "kámoši". Nebojím se. Uvázal jsem si šátek kolem obličeje, vzal do ruky sprej a začal sprejovat pomník.
"Čí to je pomník?" mihlo se mi hlavou. "Koho to zajímá?" odpověděl jsem si. "Nepřeháníme to?" otravovalo mne moje svědomí. "Je to jen pomník." Sprejoval jsem dál.
Došla mi barva, narovnal jsem se a šel si pro novou. Přitom jsem si přečetl jedno jméno na pomníku - Václav Novák. Strnul jsem.
"Hni sebou! Nemáme čas!" řvali na mě. "Pojďte sem! Koukněte!" zařval jsem.
Kluci mě neochotně poslechli.
"Ty vole! Proč tam seš napsanej?" "Houby, to není von! To je jeho fotr!" "Fotr? Ten je mrtvej tak rok - nezemřel přece v roce 1940." Kluci se dohadovali, já mlčel.
"Tak co je? Vo koho de??"
"Jdu domů," řekl jsem, ale kluci si to vyložili jinak. "Á, páneček se bojí? Okamžitě vem do ruky sprej a dělej! Nebo…," vyhrožovali mi.
"Jak jsem řekl, jdu domů, měli byste jít taky," trval jsem na svém a pomalu odcházel. Ale kluci se za mnou rozběhli, chytili mě, začali mě kopat a mlátit pěstmi.
Naštěstí šel někdo kolem. Jakmile uviděl, co se děje, běžel mi na pomoc. Kluci raději utekli. Před tím mě Tom kopl do hlavy, až jsem ztratil vědomí.
Probudil jsem se v pokoji v nemocnici se zlomeninami a otřesem mozku. Věděl jsem, že se mnou bude mluvit policie: přiznám se ke všemu.
Po chvíli přišla mamka. "Kdo je ten Novák z pomníku?" zeptal jsem se. "Tvůj praděda. Zemřel v Anglii za 2. světové války. Byl československý letec. Zapomněl jsi? Říkala jsem ti to tolikrát!" "Ne, nezapomněl, ale nikdy jsem pozorně neposlouchal," přiznal jsem smutně.
"Snad aspoň ty budeš mít rozum, aby ses nestal pilotem. Zemřel tak přece i tvůj táta. Já mu říkala: nelítej, zabiješ se. Ale on ne, neposlechnul a…" plakala maminka. "Neboj, já lítat nebudu, já ne." Řekl jsem, ale už jsem věděl, že to není pravda. To jsem ale přece nemohl teď říct.

Dlužím to svému pradědovi za to, že jsem zapomněl, za to, že jsem mu zničil pomník, za to, že jsem nedával pozor.

Ačkoli je to neuvěřitelné, s touto povídkou jsem to vyhrála... Mně se vůbec nelíbí... :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rie Rie | Web | 3. ledna 2014 v 23:51 | Reagovat

vítězství rozhodně zasloužené! nevím sice, co měli ostatní, ale pochybuji, že by to měli tak dobré :) porota(či kdo vybíral) má pravdu :D :))

2 Hádes Hádes | 4. ledna 2014 v 18:48 | Reagovat

[1]: S tím bych si nebyla tak jistá, ale děkuji... :)
Všechny oceněné a zajímavé práce jsou tady...: http://lidice21.cz/vybrane_eseje_cz.aspx

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama